Vela Luka – Ostrov Korčula
Facebook
Novinky z ostrova Korčula

Vodice

Vodice a Saint-Tropez. Podoba by tady opravdu byla. Ale žádného četníka jsem tam neviděl. Zato místní považovali za četníka v převleku mě.

Nebyla tam žádná Nicole, dcera strážmistra Cruchota, která žila ve filmovém Saint-Tropez, i když krásných dívek se tam pár našlo. A nekotvila tam jachta Ivany Trumpové, kterou jsem viděl ve skutečném Saint-Tropez, ač lodí tam bylo tolik, že byl přístav celý bílý.

Ale přesto jsou Vodice Saint-Tropez Jadranu.

Těžko říct, kdo na to přišel. A možná, že to měl být šikovný reklamní trik, protože to zní líp, než když se řekne jen Vodice. Ale je to Saint-Tropez. Sotva jsem tam od parkoviště vešel, hned jsem ho poznal.

Je však skromnější ve tvarech a rozměrech, takové zmenšené. Saint-Tropez, když ještě bylo malým rybářským městečkem a ne mondénním letoviskem.

Kde domy v Provence mají čtyři patra, tady mají dvě, a to ještě nizoučká. Podkova maríny přechází bez okolků rovnou do nábřeží, kde to žije a které se na jedné straně rozšiřuje v malé náměstí. Stovky jachet, lodí a lodiček sedí tiše na hladině jako rackové. Dokonce tři dvojstěžníky, jednomu zrovna bimbá lodní zvon. Přistává a paluba je plná lidí.

Ze stěžňů vlají vlajky a z oken domů sušící se prádlo.

Slunce je tady plné a nebe i moře azurové jako na pobřeží, kde leží četníkovo město.

Ale Vodice působí sousedštěji. Snad tím, že jsou malé. Vlastně maličké. Přímo na promenádě postarší pán opravuje ze žebříku zelenou okenici svého domku, babička ho ze země jistí a vesele se směje, když zjistí, že si tu banalitku fotím.

O pár kroků dál je konoba čili restaurace Cesarica. Vývěsní tabule slibuje pro člověka, který právě dorazil z říše vepřo-knedla pravou manu: salát z chobotniček, krevetová polévka, steaky z mečouna na šibenický způsob, kalamáry, mušle. Je tady zatím prázdno. Pár lidí obědvá, pár už popíjí kafe a prázdně kouká na přístav.

Cestopis. More info