Vela Luka – Ostrov Korčula
Facebook
Novinky z ostrova Korčula

Vánoce v Chorvatsku

V Chorvatsku, zemi, kde obyvatelé katolického vyznání tvoří přes tři čtvrtiny obyvatelstva, představují Vánoce a s nimi spojené tradice, písně, zvyky, obyčeje i obřady mimořádně silný odkaz předků.

Vánoce jsou tu svátky víry, lásky pokoje, lidské solidarity, ale především oslavy narození Krista. Vánoční tradice představují i významnou část lidového etnografického dědictví minulosti.

Vánoční svátky se slavily a slaví na celém území Chorvatska v podstatě stejně, ale v některých oblastech se poněkud liší v některých jednotlivostech nebo se k nim připojují i některé specifické lokální zvyky.

Vánoční období v Chorvatsku začíná v některých jeho krajích vlastně již v listopadu, a to na svátek sv. Kateřiny, tj. 25. listopadu a trvá více než měsíc. Na přelomu listopadu a prosince začíná i nový církevní rok. Vstup do tohoto nového církevního roku představuje advent, tj. období očekávání příchodu Ježíše Krista na zem a přípravy na něj. Chorvaté říkají adventu Došašće.

V té době, přesněji o první adventní neděli se také zapaluje první svíčka na adventním věnci. Ten se v Chorvatsku splétá z větviček stálezelených rostlin, takže spletený věnec nemá začátek ani konec a symbolizuje tak Boha s jeho nekonečností. Každou další neděli se pak zapaluje další svíčka.

V době adventu se i v Chorvatsku, stejně jako u nás, konají každý den mše zvané roráty – v Chorvatsku se jim říká zornice nebo rorate. Jsou to ranní bohoslužby, na nichž se zpívají zvláštní, starobylé, tzv. rorátní písně.

Nedílnou součástí předvánočního období jsou svátky: sv. Barbory (Sveta Barbara, 4. prosince), sv. Mikuláše (Sveti Nikola, 6. prosince) a sv. Lucie (Sveta Lucija, 13. prosince). Svatý Mikuláš i v Chorvatsku obdarovává děti jako u nás. Dárky – sladkosti, ořechy, sušené ovoce jako fíky a jablka přináší hodným dětem v předvečer svého svátku, tj. 5. prosince, tedy stejně jako u nás, a je i stejně oblečen. Doprovází ho však jen tzv. Krampus, symbol ďábla – čerta, který vyplácí metlou zlobivé děti a dává jim pod polštář malou rákosku, aby jim připomněl potřebu nápravy.

V některých chorvatských krajích se drží druhá varianta mikulášské nadílky: sv. Mikuláš naděluje dětem neviděn dobroty v noci z 5. na 6. prosince, a to do připravených vysokých bot nebo papučí.

Podle lokálních tradic obdarovával děti buď svatý Mikuláš nebo někde sv. Lucie, vždy však v jenom místě jen jeden.

V době od svátku sv. Barbory, tedy od 4. prosince, nejpozději však do dne sv. Lucie, tedy 13. prosince, vysévají Chorvaté do připravených nádob obilí (božićno žito nebo božićna pšenica), nejčasněji pšenici, což je u náš zvyk spíše velikonoční. Vzcházející obili je symbolem života. Obilí se vysévá do misek, na talíře apod., a to do slabé vrstvy zeminy, kropí se a opečovává se. Obilí do Vánoc vzejde a je krásnou zelenou součástí vánoční výzdoby. Misky s obilím se dávají jednak na vánoční stůl, jednak pod stromeček k jesličkám. V některých krajích se tento zvyk se do něho zapichovaly hořící svíčky.

Po celý advent probíhaly v chorvatských domech a domácnostech přípravy na vlastní Vánoce. Od 17. století byly v chorvatských kostelech symbolem Ježíšova narození jesličky, původně jednoduché dřevěné, jen s výjevem v chlévě. Chorvaté jim říkají jaslice, ale v našem pojetí jsou to vlastně betlémy. Také jim někde v Chorvatsku říkají bethlem nebo bethelem. Do Chorvatska přišly jesličky – betlémy ze Sicílie a z Neapole v 17. století.

Podle tradici postavil první jesličky – betlém sv. František z Assisi v roce 1223 – postavy byly v přirozené velikost. V Chorvatsku jsou první jesličky znázorněny v lunetě románské katedrály v Trogiru, v rámci její plastické výzdoby. Ta je dílem mistra Radovana z roku 1240. první chorvatské dochované jesličky se nacházejí v zahradní kapli františkánského kláštera na ostrůvku Košljun u ostrova Krku. Pocházejí ze 17. století. V domácnostech se jesličky v jednodušší podobě staly jedním ze symbolů Vánoc v době před necelými dvěma sty léty.

Výroba jesliček – betlémů dosáhla v Chorvatsku velkého rozšíření a mnohé betlémy, hlavně z 19. století a začátku 20. století, jsou dodnes krásnými ukázkami lidové umělecké tvorby. Jsou to stejně jako u nás rozsáhlé soubory s ústředním motivem výjevu v betlémském chlévě s jesličkami a Ježíškem s četnými postavami pastýřů, zbožných venkovanů, sv. Tří králů a ovcí.

Vánoční stromek, chorvatsky božićno drvce, je dnes nezbytnou součástí Vánoc v každé chorvatské rodině, strojí se však teprve od poloviny 19. století (ostatně ani u nás nemají vánoční stromky příliš dlouhou tradici). První stromky byly listnáče, teprve později ovládly pole jehličňany. Nejprve se stromky zdobily jen různým ovocem, sladkostmi, ořechy a oříšky, později k nimi přibyly papírové a jiné řetězy, skleněné a jiné ozdoby a spousta sladkostí.

Starým zvykem, který se už málo dodržuje, bylo těsně před Vánocemi přinášení slámy do domu. Tento úkol obstarával hospodář. Sláma se rozprostírala na zem do obytné místnosti, hlavně pod stůl, kde byla podávána stědrovečerní večeře, a kladla se i přímo na stůl, pod ubrus.

Po večeří se všichni přítomní sesedli na slámu do robu místnosti, kde zůstávali až do odchodu na půlnoční mši. Někde dokonce i spali na slámě místo v postelích. Sláma symbolizovala narození Ježíška v Betlémě na slámě. A pro venkovské obyvatelstvo byla jakousi zárukou úrody v novém roce. Více info