Vela Luka – Ostrov Korčula
Facebook
Novinky z ostrova Korčula

Střední Dalmácie – Ostrov Korčula

Ostrov střední Dalmácie Korčula se táhne souběžně s nedalekou pevninou ve směru západ-východ. Je dlouhý 46,8 km, průměrné šířky 5,3 až 7,8 km, a s rozlohou 270 km čtverečních je podle velikosti šestý ostrov na Jaderském moři. Od poloostrova Pelješce ho odděluje Pelješský kanál, a mezi nimi je nejmenší vzdálenost 1270 m. Pobřeží ostrova je dlouhé 182 km, a pobřeží blízkých ostrůvků dalších 54 km.

Ostrov je dobře členitý, s řadou zálivů a zátok. Jeho severní pobřeží je poměrně nízké, snadno přístupné a má několik přírodních, před jižním a východním větrem dobře chráněných přístavů: Korčula, Banja, Račišće, Vrbovica, Babina, Prigradica. Jižní pobřeží je členitější, ale místy strmé: zde jsou na některých místech skály vysoké až 30 m nad mořem, je tu dost kotvišť a zátok chráněných před severním větrem, ale ne před jižním: Zavalatica, Rasohatica, Orlanduša, Pavja luka, Pupnatska luka, Prižba, Grščica aj., a Brna je chráněna i z jihu. Největší, nejlépe chráněná zátoka je Vela Luka na okraji západní části ostrova.Ostrov Korčula byl obydlen již v prehistorii a stopy pradávného života byly nalezeny na mnoha místech.

Nejstarší jsou nálezy kamenných nožů z neolitu na ostrůvku Badija u města Korčuly. Nejbohatší a nejlépe prozkoumané je naleziště z neolitu Vela spilja ve Vele Luce. V 6. století před Kristem ostrov obydleli Řekové, nejprve ve Vele Luce, a nazvali ostrov Corcyra Melaina (crna). O něco později na druhém konci ostrova, v oblasti dnešní Lumbardy, přišli Řekové z ostrova Visu (Isse) a založili významnou osadu.

V 1. stol. po Kristu ostrov stejně jako celo Dalmácii dobyli Římané a nazvali ji Ilirika. V 7. století k pobřeží Jadranu pronikají Slované – Chorvaté a brzy zakládají vlastní stát, který je nejprve knížectvím, a od roku 925 korunovací prvního krále Tomislava se stává královstvím. V rámci tohoto státu byla i Korčula. Roku 1000 benátský dóže Petar II. Orseolo obsadil dalmatská města a ostrovy a tak spadá pod vládu Benátek také Korčula. Když Napoleon svrhl Benátskou Republiku, Dalmácii na kratší dobu obsadilo Rakousko, ale brzy nato přicházejí Francouzi, pak Angličané, aby se nakonec Dalmácie dostala pod správu Rakouska, pod kterou zůstává do konce I. světové války (1918). Po demokratických volbách roku 1990 se na referendu chorvatské obyvatelstvo vyjádřilo pro výstup z Jugoslávie a byl prohlášen samostatný stát Chorvatská republika. Bouřlivá historie Korčuly zůstala zapsána v kameni a je viditelná v každém kousku tohoto jedinečného ostrova.

Město Korčula

Město Korčula se nachází na severovýchodním okraji ostrova, zvedajíc se podél jeho členitého pobřeží. Skládá se ze starého města na malém, oválném poloostrově, barokního předměstí bezprostředně pod starými hradbami a z nových částí prostírajících se podél pobřeží na východ a na západ od starého centra. Dnes ve městě žije kolem 3000 obyvatel, a největší počet jich bydlí v nových čtvrtích. Město je sídlem administrativní správy Města Korčuly, která zahrnuje část ostrova a pět městeček, kromě Korčuly Žrnovo, Pupnat, Čaru a Račišće, s asi 6000 obyvateli.

V Korčule se nacházejí mnohé společenské, kulturní, hospodářské, zdravotní organizace a instituce: dětská školka, základní a střední škola (gymnázium), muzeum, knihovna, poliklinika, turistické agentury, banky, lékárna, hotely, loděnice, obchodní a pohostinské objekty aj. Působí zde také kulturně-umělecké spolky, které se věnují sborovému zpěvu, folklóru, potom také sportovní družstva. První údaj o existenci středověkého města na ostrově Korčula přináší byzantský historik a císař Konstantin Porfirogenet v 10. století, kdy psal o “zděném městě”. Na základě četných okolností se myslí, že to město bylo na místě dnešního starého jádra Korčuly. Ale zbytky staveb z té doby, z doby románské, zde nenacházíme. Přesto ze skromných částí starých zdí, ozdob a nejvíce z archivních dokumentů je nepopiratelné, že na tomto místě již ve 13. století existovalo město opevněné hradbami, s určenými ulicemi a náměstími, s kostely, veřejnými stavbami a obytnými domy.

To byla doba vlády benátské rodiny Zorzi, ale také častých změn správy, a proto se předpokládá, že byly v takovýchto bouřlivých časech hradby a ostatní stavby vícekrát poškozeny. Ale to město bylo mnohem skromnější než to, které se obnovuje, respektive staví počátkem 15. století. Staré domy byly jednopatrové, zřídka dvoupatrové, vystavěné z hrubě opracovaných kamenů nebo zděné na sucho, bez stylových ozdob. Podobné jsou také ostatní stavby: kostely, lóže a ostatní veřejné budovy. Proto počátkem 15. století dochází k základní přestavbě a tehdy kromě stejného umístění jednotlivých objektů není nic dochováno.

V následujících barokních stoletích 17. a 18. bylo stavebnictví a kamenářství v úpadku kvůli stále těžším hospodářským podmínkám v Benátkách, což se odrazilo i v oblastech pod jejich správou. V Korčule se buduje málo barokních novostaveb, ale několik letních sídel a obytných budov na předměstí svědčí o tom, že kamenické řemeslo nevymřelo. Staré kostely tehdy dostaly skromné barokní dodatky: portály, ozdoby průčelí, a uvnitř mramorové oltáře dovezené z Itálie. To je doba výstavby předměstí: Borga. Jedno benátské ustanovení z 15. století výslovně zakazovalo stavění mimo hradby kvůli nebezpečí před nepřáteli, kteří by se v případě obléhání mohli v takovýchto objektech opevnit.

To se totiž také přihodilo roku 1483 v době aragonského obléhání. Korčulané nedodržovali přísně tento zákaz, protože při tureckém obléhání roku 1571 kronikář kanovník Antun Rozanović zaznamenal, že Turci na útěku před špatným počasím vyloupili a zapálili domy v Borgu. V 17. století již nebezpečí od Turků nehrozí a tak se Borgo rozšiřuje a dále se zde staví. Brzy se předměstí stalo střediskem městského života a práce. Zde se konaly obchody, nejdůležitější řemeslnické činnosti, a velmi brzy se do této části města stěhuje ostatní společenský a veřejný život.

Současně je ve starém jádru stále méně obyvatel: zchátralé budovy se neopravují: lidé raději staví nové domy na pobřeží nedaleko svých dílen. V první polovině 19. století až do II. světové války je Korčula provinciální městečko, které se pozvolna začalo orientovat na turizmus. Tehdy bylo vybudováno několik menších hotelů a letních sídel nadosah městu.Po II. světové válce založením průmyslových loděnic vznikla potřeba většího počtu bytů pro jejich dělníky, a tak se budují nové obytné komplexy na východě a na západě na svazích nad pobřežím, potom také větší hotely, veřejné budovy, nové pobřeží, silnice, marina. Ve staré části města se opravují zchátralé nebo poškozené domy pro potřeby bydlení, ale i pro veřejné účely, např. muzea apod.

Klimatické podmínky

Podnebí na ostrově je velmi mírné, se středomořským charakterem. Průměrné teploty jsou poměrně vysoké: roční je 16,8° C, v nejchladnějším měsíci lednu 9,1° C, a v nejteplejším červenci 26,9° C. Denní a roční rozdíly teplot jsou malé, což je velmi příznivé pro zemědělství a turizmus. Počet hodin slunečního svitu za rok je vysoký, až 2700. Deště jsou řídké, přibližně 41 den během roku a to nejvíce na podzim a v zimě, zatímco pozdní jaro je převážně suché s řídkými a krátce trvajícími bouřkami.

Sníh padá jen zřídka, ponejvíce ve vsi Pupnat a na kopcích kolem ní, ale rychle taje, protože teplota jenmálokdy klesá pod 0° C. V Pelješském kanálu je téměř vždy větrno, v létě fouká převážně osvěžující západní vítr – maestral, vhodný pro plachtění; v zimě jihovýchodní vítr – jugo, severovýchodní – chladná bura nebo silný severák -tremuntana. Mořské proudy v Pelješském kanálu jsou dost slabé, zesilují jedině s jugem. Průměrná teplota mořské hladiny v březnu je 12,9° C, moře je nejteplejší v létě, v červenci, srpnu a v září, kdy je průměr 22,3 °C.Příliv a odliv je mírný, rozdíl mezi vysokou a nízkou hladinou je kolem 50 cm.

Výlety

Z ostrova Korčuly se mohou organizovat různé zajímavé delší i kratší výlety. Nejpřitažlivější jsou ty po moři: trajektovými pravidelnými linkami, motorovými loďkami, výletními plachetnicemi, hydrogliséry, taxi čluny apod. Na ostrůvky nedaleko města Korčuly se jezdí za koupáním, za sportem (Badija), procházkami nebo za návštěvou archeologických nalezišť (Majsan, Lučnjak, Sutvara). Na Vrniku je kromě koupání zvláštním zážitkem také procházka opuštěnými středověkými kamenolomy.

Z Vela Luky se loďkami jezdí na Proizd a Ošjak, a také do sousedních zátok. Trajektem nebo loďkami z Korčuly se rychle přijede (15 minut) do Orebiće na Pelješci, malebného kapitánského místa s nádhernou zelení stínovitých zahrad, s Námořním muzeem. Procházkou podél pobřeží hustým borovým lesem se dojde k nedalekým slunečným plážím a hotelům. Z Orebiće se pěšky nebo autem lze dostat do Františkánského kláštera a Kostela Panny Marie Andělské. Horolezci se po značených stezkách mohou vyšplhat na nejvyšší vrchol Pelješce Sv. Ilija (961 m).

Příjemné jsou výlety lodí a autem do ostatních míst na pobřeží Pelješce, Kučišta, Vignja i Lovišta, kde jsou krásné pláže a voňavé borové lesy. Pelješskou silnicí směrem na východ se projíždí rozlehlými vinohrady a malebnými místy do městečka Stonu (Veliki a Mali). To je obklopeno vysokými hradbami, které pro svou obranu vybudovala Dubrovnická Republika v 15. a 16. století. Toto plánovaně budované město se starými, ale dnes ještě aktivními solnicemi, pěstováním různých mušlí a ústřic.

Dále se podél pobřeží, jadranskou magistrálou přijíždí do Dubrovníku (3 hodiny od Korčuly), a směrem na západ se stejnou silnicí přijíždí k ústí řeky Neretvy, kde je přírodní rezervace Hutovo blato. Trajektovými linkami a výletními loděmi (hydrogliséry) se jezdí do Dubrovníku a na Hvar i na nedaleký ostrov Mljet, na kterém je jedinečný Národní park. Z Vele Luky se trajektem přijíždí na ostrov Lastovo, který je zvláště přitažlivý díky své nedotčené přírodě a tradičnímu způsobu života.